Ideologické oddělení KSČ by bledlo závistí.

Žijeme v době, kdy se prudce rozchází osobní zkušenost občanů evropských zemí s denní realitou a představami politických vůdců národních i evropských institucí. Důvod je zdánlivě prostý. I přes to, že integrační pokusy selhaly a od osmdesátých let minulého století jsou imigrační proudy do Evropy prakticky nekontrolovatelné, politici dál lpí na starých nefunkčních modelech. Důvod? Za dlouhé období pokusů integrovat cizince do většinové společnosti se stal obrovský kšeft na který se přisálo spousta neziskových spolků, firem i jednotlivců a do toho se politikům nechce.

Multikulturní lobby politických elit pod tlakem neziskovek a za masívní pomoci neobjektivních mainstreamových médií nutí společnost přijmout jejich pravdu za tu jedině správnou a pravou.

Hraný jásot a vítání cizinců, zkreslování, zamlčování, znevažování, až hanobení odpůrců, všechno se skálopevným přesvědčením, že bojují za štěstí lidstva, a tudíž je dovolen každý prostředek.

Bývalé ideologické oddělení KSČ má, zdá se své nadšené žáky a staří bolševici blednou závistí, když vidí, co všechno si může multikulturní propaganda dovolit.

Nejhorší, co vás může potkat je střetnutí vašeho vlastního názoru, který není totožný s jejich sociálním inženýrstvím. Rázem jste v jejich očích xenofobní a netolerantní, zavrženíhodné individuum. Už chybí jenom poslední fáze k vytvoření jejich dokonalé multikulturní společnosti. Fáze, která zajistí, abyste jim to nekazili. Převýchovné tábory. Ale teď mě napadá, to už tady přece všechno jednou bylo! A protože vím, jak to dopadlo, zůstávám optimistou a to i přes to, že znám slavný výrok lékárníka Šofra (J. Cimrman – Dobití severního pólu), který tvrdí, že jsou chvíle, kdy by se optimisté měli popravovat.

Miloš Horáček, předseda OVV ČSSD Svitavy